Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 28.4.
Vlastislav
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Pohlazení...
Autor: evicka (Občasný) - publikováno 15.11.2006 (15:02:17)
Tak nějak přemýšlím o pohlazení...má tolik v sobě, může vyvolat tisíce pocitů a jsou pohlazení na které nikdy nezapomenete...má kamarádka říká, že se mohou najít lidé, kteří si "voní"...a já dnes vím, co to znamemá...vzpomínám na jeho pohlazení..vyvolávalo vlny vzrušení...vyvolávalo pocit bezpečí..asi jsem se někdy potřebovala ukrýt..když zavřu oči, ještě ho cítím...asi je spojené s pohledem,, něhou,obdivem, pochopením...já nevím...jen vím , že nikdy mi takhle nikdo nedokázal pohladit...a to stejné se odehrávalo v něm...nikdy nikdo ho nehladil s takovou chápavostí v dané chvíli...s takovou něhou, když ji potřeboval...s takovým vzrušením, když jsme se milovali...prý...našli se lidé, kteří si voní...tolik let voní...zažili jsme tolik..od puberty po dospělost...tahali se z průšvihů..otírali si slzy, když bolel nás svět ....zamilovali se....milovali se...to byl ten náš svět...ten společný...
už je pryč...někdy člověk musí použít rozum..prý!!! jo a děsně to bolí...chybí to pohlazení..a pod ním všechny ty maličkosti, které tolik let existovaly...chtěla jsem pomoci...jako přítel, který i v lásce tady pořád byl...byli si hlavně přátelé...ti, co se znají..nemusí mluvit pro sdělení, stačí se podívat...a i držení za ruku, beze slov...má svůj ohromný význam...a nejhorší je, že já můžu pomoci jen tím, že se budu dívat z povzdalí...jak kruté...bolí, že nemůžu nic...ale vím, že tak, jedině tak pomohu...aby mohl jít dál...
a přece nelituju...bylo to krásné...někdy mu nadávám, jak se ke mně chová..a chci ho nenávidět...ale to přece nejde...neumím to, nevím co to je ..co to znamená..nenávidět...pomáhá mi, že ho tolik znám..a proto musím chápat..a někdy je těžké vědět, že ten, na kom mi tolik záleží trpí...a já nemohu nic udělat, nic....nesmím...jen sms ode mě mu ubližuje...nesmím...musí dál..a já vím, že to zvládne...jen už nikdy, ho nepohladím, už nikdy ten dotek neucítí a já vím, že by jen ten dotek ho rozzářil...ale nesmím...
je těžké nechat jít..když víš, kde je jeho štěstí a on míří na druhou stranu, protože musí....
je těžké nechat jít...ale já musím...


Poznámky k tomuto příspěvku
Smetiprach (Občasný) - 15.11.2006 > milá evicko, pokud už se ti přihodí něco takového, zkus to raději zařadit do kategorie "zpovědi, pocity"...
Body: 1
<reagovat 
Max Bubakoff (Občasný) - 15.11.2006 > mráz bude mít radosť...z trojteček..;)
<reagovat 
ttomass (Občasný) - 27.11.2006 >
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + šest ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter